Komentářů: 2

1. 

   Jana Svobodová says:

   1.5.2016 at 8:58

   Paní učitelka má plnou pravdu. Já to říkám už dávno. Rodiče prostě nebyli vychované k tomu,že děti mají mít pravidla doma venku na návštěvě,v obchodu u doktora,a od mala by měli vědět, že nic není zdarma. Některým cílevědomým dětem se pak druzí, co myslí,že tatínek má peněz dost, rádi posmívají.Stále celý život říkám ,jak bude dítě vyzrálé, musí rodiče především pracovat také na sobě. Všichni jsme dělali chyby, jak by ne,byli jsme mladí,ale jak budou žít naše děti je také v rukou vlastní rodiny.A dodávám také, jak velkou lásku ke svým potomkům rodiče pociťují. Mnohdy se nestačím divit,v jakém prostředí se vlastně ocitli i někteří moji vrstevníci.Dnes bych už nechtěla být učitelkou.To musí být vysilující profese.Všeobecně bych řekla,nastal velký úpadek ve společnosti.Jsem ráda,že jsem tak stará,bojím se dohlédnout. Vždyť padesát let nás vychovávala Amerika,a v poslední době dolar. Díky ODS a Klausovi. Z kolegů si zkuste nic nedělat a nechat je svému osudu. Prozřou a když ne,budiž jim země lehká. Ne každý má informace, nebo zkušenosti, nebo směřování tam, kde by ho měl mít. I my jsme museli projít a naučit se rozumět světu. Lidé nejsou k sobě poctiví,ani neví,že by měli.
   Držím Vám pěsti.Jana
2. 

   Jana says:

   30.4.2016 at 11:05

   Dobrý den, dnes jsem poslouchala váš příspěvek o školství. Učím už téměř 30 let a vím, o čem je řeč. Základní problém je v tom, že apolitičnost už není zajištěna při výběru ředitele škol ( podotýkám všech typů – MŠ, SŠ, ZŠ). Konkurzy jsou předem rozdány lidem, kteří odpovídají vybraným stranám a přátelům lidí ve vedoucích postech a není to o znalostech, schopnostech atd. Podle toho školství opravdu vypadá. O soukromém školství se v dnešní době nedá vůbec zmiňovat. Majiteli jsou lidé, kteří o tom nic neví a mají to prostředek k získání nemalých financí do vlastní kapsy. Patřím mezi učitele, kteří mají zájem něco naučit, vést mladé lidi k nějakým morálním hodnotám, ale tento směr není žádoucí. V současné době učím na soukromé škole a raději nebudu psát, co vše ve školství je možné. A co se týká inkluze – učím různě handicapované děti. Rozdíl mezi nimi je veliký a není to jenom o míře handicapu. Mnohdy jsou šikovnější a snaživější, než děti, které jsou tzv. bez handicapu. I když to je také vzácnost, protože se hraje na různé poruchy učení atd. Možná to bude znít tvrdě, ale zejména je to o tom, že dětem chybí v rodinách nastavení mantinelů a dál se nebudu opakovat, protože i to v relaci zaznělo. Paradox je, že čím více rodina dítě nezvládá, tím více tlačí na školu a stávají se stěžovateli na přístupy jak učitelů tak školy. Patřím mezi učitele, kteří jsou relativně oblíbeni u žáků, přestože jsem přísná a důsledná. O to více padám do nemilosti u kolegů a ředitelů. Vím, že nejsem v této situaci sama. Oblíbenost u žáků není žádoucí a vědomosti, už vůbec ne.
   Závěrem bych chtěla napsat, že je to konstatování reality (nemyslím si, že moc subjektivní) a uvědomování, že se jedná o degradaci celé společnosti, protože lidem bez znalostí, dovedností, morálních hodnot se dobře vládne. A první obraz nefungující společnosti je viditelný v rodině a hned na druhém místě ve školství.