Martin Koller – Oslavy konce první světové války

image

Širší a dlouhodobější témata aktuálně zanikají v mediální show kolem 17. listopadu a kolem Andreje Babiše, jeho pokáleného hnízda a syna, jenž ještě nedávno pilotoval jako držitel mezinárodního pilotního průkazu velký dopravní letoun a najednou je z něj téměř nesvéprávný blb. Stažené zadky některých policejných šéfů si dovedu představit, stejně jako fakt, že Babišovi sluhové Hamáček a Filip ho podpoří bez ohledu na cokoli.

Konec konců, Filip se dopodlézal k evidentnímu politickému, nicméně možná výnosnému konci a v současnosti se s pomocí Babiše, Hamáčka a svého multimilionářského asistenta z TOP 09 (!) snaží získat koryto velvyslance ve Vietnamu. Kdože to opouští potápějící se loď? Opravdový marxistický vizionář, který na rozdíl od nás vidí mezi Babišovými půlkami Hanoj. Nezištný komunista a nezdolný bojovník proti oligarchům za lepší zítřky pracujících každým coulem. A likvidátor české levice, stejně jako Sobotka a Hamáček. Děkujeme, odejděte.

Nicméně nedávné oslavy ukončení stého výročí ukončení první světové války, které se konaly v Paříži, byly vše jiné, než důstojné a poučné. Nakonec se jednalo především o ubohou demonstraci všestranné impotence EU, kterou zdůraznila neúspěšná snaha o předvádění se coby světových osobností ze strany našminkovaného Macrona a stále komičtější a nechutnější Merkelové. Když se k nim přidal Juncker, pravděpodobně opět podroušený, viděli jsme velmi reálný obraz německé EU v praxi. Pochod ubožáckých nul pod deštníky byl opravdu ilustrativní. Vzpomínáte na pochod nul po ulici po Charlie Hebdo, následné zamlčování zvěrstev muslimů při zločinech ve Francii a řízenou afroislámskou invazi. Tak oni bojují za naši bezpečnost. Ostatně už jen fakt, že na oslavy přijela reprezentantka státu, který vyprovokoval a vedl dvě světové války lze posuzovat jako čirou nesoudnost, nebo extrémní nestoudnost. Čtvrtá říše se pomalu a jistě potápí, ještě než vznikla. Možná měli místo deštníků donést čluny. Unii lži, korupce a úchylnosti chybí vůdčí osobnosti i národy ochotné za ni bojovat. V Německu se už organizují povinné demonstrace s vlajkami a mávátky, pěje se óda na radost, zbrojí přičemž krize a válka se smějí za dveřmi.

Při svém předvádění se Macron i Merkelová ztrapnili opakovaně Především podporou ukrajinského zfašizovaného válkychtivého režimu, jenž dovedl zemi do hospodářské katastrofy a chudoby. Dokonce volali po válce OSN proti obyvatelům Doněcka a Luhanska bez ohledu na fakt, že k základním principům OSN patří právo národů na sebeurčení. Přitom zároveň brojili, především Macron proti nebezpečí nacionalismu a volali po patriotismu. A který režim je více nacionalistický, než ten ukrajinský se svými nadšeně hajlujícími stoupenci tklivě vzpomínajícími na divize SS a doby německého nacismu s jeho pogromy a koncentráky s ukrajinskými dozorci? Kde chtějí v Evropě nahánět nějaký patriotismus, jestliže vedou desítky let nenávistnou propagandu proti všemu, co je vlastenecké, státem počínaje a evropskou rodinou konče. Závěrem opět vytáhli stupidní vizi evropské armády, s níž se předvedl Juncker volající po boji proti USA, Rusku a Číně. Jaký má zájem Portugalec, Ital, nebo Slovák bojovat proti Číně, a kde? Kdo by chtěl nasazovat život a zdraví za Merkelovou, Macrona, ale i mnohé naše politiky a jejich koryta? Duševní titánové EU začínají být zcela mimo realitu poté, co rozvrátili státy a národy, některé ožebračili a kolonizovali, zlikvidovali bojového ducha armád multikulturalismem, feminismem a úchylností a chtěli by si to rozdávat se světovými velmocemi. Kromě toho jaksi přehlížejí, že především obyvatelé středovýchodní Evropy, která jim slouží jako kolonie, nemají žádný zájem na jejich bláznivých válečnických choutkách, které by končily jadernou katastrofou. Hlavními postavami se tak v Paříži nestali trapný Ken se svojí babičkou, ani exsoudružka ze sovětských multikulturních svazáckých táborů pokrokových afrických levičáků, natož vypitý korupčník Juncker, ale reálné světové osobnosti Putin a Trump, kteří se nakonec směšností eurofigurek evidentně dobře bavili.

Češi a první světová válka

Kromě obecně známého faktu, že první světovou válku, která je v řadě zemí, především anglofonních známá jako Velká válka vyprovokovaly a zahájily pangermánské státy Německo a Rakousko-Uhersko, bude vhodné si připomenout některé méně známá čísla, především z hlediska české, případně československé historie.

V roce 1914 měly historické České země (Čechy, Morava, Slezsko) podle českého statistického úřadu 9 900 178 obyvatel, po ukončení války 9 624 230. Rozdíl je 275 948. Nicméně podle stejného pracoviště jsou celkové ztráty podstatně vyšší, počínaje vzrůstem úmrtnosti malých dětí a celkovým růstem úmrtnosti díky hladu a nemocem. Je uváděno 300 000 (?) padlých, 610 000 nebojových ztrát, 550 000 ztrát na živě narozených (pokles porodnosti a zvýšená úmrtnost dětí) a 600 000 z důvodu vyšší úmrtnosti. Součet tvoří 1 520 000 osob, přičemž počty byly sníženy narozením dětí v tehdy poměrně početných rodinách. Celkové demografické ztráty údajně dosáhly 910 000 osob. Z toho zhruba třetinu tvořili Němci žijící v prostoru historických českých zemí.

Celkové ztráty v Evropě dosáhly 35, 5 milionu osob, což bylo 9 % obyvatel a k negativním následkům lze počítat 24 milionů zmrzačených, většinou vojáků. Celkové hospodářské ztráty odhadli američtí analytici na 186 637 097 000 USD, přičemž dolar byl tehdy hodnotná, pevná a zlatem krytá měna. Stejní odborníci spočítali, že pokud by se vojáci místo nesmyslného válčení věnovali výrobě hodnot, vytvořili by produkci za 151 646 942 560 USD. Za to by si při tehdejší cenové relaci mohla každá rodina v Československu, Německu, Francii, Rusku, USA, Kanadě a Austrálii koupit menší dům se zahradou a vybavení do něj. A byla to rovněž poslední válka, kde bylo víc padlých a zemřelých vojáků, než civilistů. Následky války vedené v současnosti v Evropě jsou mimo reálný výpočet.

Celkově bylo po celém světě mobilizováno podle různých zdrojů 62 až 70 milionů mužů. Z toho v Rakousku-Uhersku, podle různých zdrojů 8, 4 až 9 milionů. Z nich padlo 1,1 milionu. V Českých zemích bylo mobilizováno 1,4 milionu, přičemž padlo zhruba 138 000 a dalších 210 000 se stalo invalidními. Náklady na zabití jednoho nepřátelského vojáka byly v průměru 16 000 USD. Rakouská armáda byla hodnocena z osmi hlavních armád na evropském bojišti podle bojové hodnoty a výsledků jako sedmá za Německem, Francií, Velkou Británií, Tureckem, USA a Ruskem a před Itálií. Z tohoto hlediska měla německá armáda, mimo jiné, ztráty v porovnání s protivníky na různých bojištích 1:1,5-2. Přitom hodnocení Turecka je sporné, protože značná část jeho vojáků bojovala mimo Evropu, stejně jako USA, které se účastnily bojů krátce. Z celkového počtu mobilizovaných ztratilo Rakousko-Uhersko mimo padlé rovněž 2 118 190 zajatých. Armáda byla v takovém stavu, že v době ukončení války vážili vyhladovělí rakouští vojáci v průměru 50 kg.

Pangermánský imperialismus vedl k obrovským politickým změnám v Evropě. Vznikly nové, případně se obnovily historické státy, Polsko, Československo, Jugoslávie, vesměs odchodem slovanských národů z rakouského a maďarského žaláře. Dále se objevily Litva, Lotyšsko, Estonsko a Sovětské Rusko. Ujal se princip práva národů na sebeurčení. Došlo k rozsáhlým změnám ve společnosti, počínaje sociálními jistotami a zdravotním zabezpečením pracujících a funkčním důchodovým systémem. Výrazně se zlepšilo postavení žen v evropské společnosti.

První světová válka nebyla naše válka, což dokazují i dobová hlášení rakouské armády a policie popisující nechuť českých obyvatel táhnout do boje na rozdíl od německých. Naši předkové neměli důvod bojovat za cizí, především pangermánské zájmy, proti Srbsku, Rusku, Británii a Francii. První světovou válku můžeme hodnotit jako porážku pangermánského imperialismu a zásadní krok k osvobození slovanských národů Evropy. Na mnohé z uvedených faktů se v současnosti účelově zapomíná v rámci překrucování naší historie a nové válečné psychózy.

Propagandisté se všemožně snaží popisovat Rakousko-Uhersko jako radostný spolek multikulturalistů, vzor radostné současné EU. Ostatně intelekt vůdců EU se nápadně podobá přestárlému rakouskému císaři, který byl rovněž mimo realitu. Stejné to bylo při srovnání současných 60 000 byrokratů v Bruselu a imaginární evropskou armádou s početnými tupými byrokraty a oficíry, počínaje četníky v Putimi, které realisticky popisuje Jaroslav Hašek. Masaryk, Štefánik, Beneš a mnozí další věděli moc dobře, proč chtějí odejít z Rakouska-Uherska. První světová válka byla především obrovským poučením pro obyvatele Evropy. Ještě poučnější byla ta druhá. Poučili jsme se? Opravdu by se někdo chtěl do těch dob vracet? Kdo chce bojovat za současné ukrajinské vedení, nejen kecy na internetu, ale na bojišti a riskovat život a zdraví, jestliže pět milionů Ukrajinců emigrovalo, z toho polovina do Ruska?

Všem, kteří se mne pokoušejí kontaktovat cestou sociálních sítí, včetně Linkedin, znovu připomínám, že sociální sítě nepoužívám a na kontakty touto cestou nereaguji.